Anotace: Báseň v próze, kterou věnuji svým přátelům. Asi to může znít ironicky, ale spíš jsem se snažila o upřímnost, protože i když člověk často pomoct chce, někdy to nejde a není to zrada; důležitý je jestli to udělá, když mu nic nebrání... Nemyslíte?
Ahoj Káto:-), ty víš a já vím:-)tahle hra na tajnačku mě baví:-). Je to pěkně zpracováno jako všechny tvoje básně. Jak víš, tak mě trochu i dojala. Ale dále dělejme jakože víme, ale přitom nevíme.POkračuj ve své tvorbě, pro mě jsi umělkyně:-). Tak papa, měj se fajn:-)
02.04.2008 20:19:00 | Pauline
Ahoj díky za komentář. Mě právě většinou nedělí ta dálka, ale měla bych strach vylézt třeba o půlnoci sama na ulici v dnešní době, bohužel:( Měj se pěkně:-)
29.03.2008 22:52:00 | Katka de Krho
Řekla bych... moje řeč:) Taky bych měla tohle říct kamarádce, taky se tak k ní většinou chovám... I když s něčím bych určitě nesouhlasila: Šla bych za ní i bez bodyguarda, ale brání mi v tom - dálka, která nás dělí:(
27.03.2008 16:32:00 | Rakasteta