Nemůžu dál...Konec

nemůžu,nemůžu,nemůžu dál
nikdy jsem nechápala člověka
co život si vzal
...
avšak teď
nemam sílu
ani chuť
zůstavat tu dál
protože svět kolem mě
mi pomalu moje naděje
a vůbec všechno
pomalu bral
.
.
smutek hledá
co ještě by mohl vzít
...
to další
co já nemůžu mít
.
.
končíš
končíme
končím
a utápim se už jenom
v slzách...

proč se všechno tak moc
zkurvilo?
proč je všechno
tak moc jiný?
.
proč přátelství
jako by nebylo?
proč nepříjmáme změny?
...

proč jsme tak tvrdohlavý
a umíráme v naději
že se všechno vrátí zpět
.
a přitom nikdo neudělá první krok
a nespraví náš svět
...

nemáme na to

/všechny vás tak kurva miluju..../

a v něčem přechodnym proklínám
něco vám vyčítám.....
...
tak
pro
vzpomínky
ve kterých
nechceš
žít
fotku
zapálíš
a teď víš
že zůstal
si sám
.
.
a vás chci
já vás potřebuju
.
bez vás už
dlouho nepřežiju

protože to přátelství
nebo možná
pro někoho ty zbytky přátelství

nás budou pronásledovat pořád
a taky tu pořád budou
.
jako noční můry se vrací
to co pomalu se převrací
do bláta
do hnusnejch sraček
...
vraťte se mi
.
nebo zůstaňte?
...
..
.