Lidská Zloba

Jdu parkem temnou tmou,
rozhlížím se hvězdnou oblohou.
Vidím tu lesní víly ba i běsy,
vidím i skřítky když volají kdo jsi?

Vidím i lidi co myslí si že blázen jsem,
jenže oni nevidí tu krásnou pohádkovou zem.
Při písních dryád tu tančí víly,
a slyšíš?do rytmu jim i vlci vyli.

Tu zjevil se lesapán z nenadání přede mnou,
vzal mě za ruku a vedl dál temnou tmou.
Zavedl mě až ve svou krásnou říši,
kde smutek, žal a bolest se sama tiší.

Seděli jsme v křesle z mechu,
a já slyšela otázky z jeho dechu.
Proč ničíte všude moje stromy?
My vám přece taky neboříme vaše domy!

A tak povídali jsme si dál,
a kolem jemně větřík vál,
když odcházela jsem do noci,
věřte mi bylo kolem půlnoci.

Znovu jsem cítila tu lidskou zlobu.
Proč ji nepoložit do hlubokého hrobu.
Už vím , že lidem se pomáhat nemá,
a raděj než pomoct, byla bych němá.

Když pomůžeš jim a to mi věř,
zlobou ti vše vrátí, jsou horší nežli zvěř.
Přetvářku a klam ovládají dokonale,
přesvědčují mě o tom dokola a stále.

Nevěřím že jsou tak zlobou posedlí,
vždyť kdysi i milí být dovedli.
Nebo byla to jen přetvářka a klam?
Má to být to co jen u lidí znám?

Kde ztratilo se porozumění, přátelství a štěstí?
Zůstala jen chamtivost a nepřátelství.
Teď už vím, že budu se držet v ústraní,
tam kde mě lidská zloba nezraní.

Vím že příroda mě vzala zpět,
vím, že v lese bude má duše samý květ.
Znovu zvířata a ptáci začli za mnou chodit,
znovu dokážu se lesním potůčkěm brodit.

Ale ukázala se předemnou těžká otázka,
a odpovědět to nebude jen procházka.
Mám zahodit život celičký, zahodit lásku?
Ještě neodpovím, ještě nepřetrhnu pásku.

Čas ukáže co dělat mám,
vždyť přítel by pak zůstal sám!!!