Obyčejná

Prý všechny cesty někam vedou,

Proč mě tedy k tobě nezavedou?

Chodím celé dny a prosím Boha,

aby na konci prašné cesty,

stál někdo jako ty.

S rozevlátými vlasy ve vánku,

které voní po troše heřmánku,

oči barvy modré,

ve kterých modrá je modřejší,

než barva moře.

S úsměvem obyčejné holky,

která umí péct třeba vdolky.

Nějakou takovou přál jsem si vždy poznat,

teď už vím, že našel jsem ji.

A k lásce své musím se doznat.