Beze jména...

Vyšla jsem ze tmy,
oči otevřela,
pořád je mi ,,zvláštně",
jako bych neviděla.

Neznám svůj život,
pomalu vstávám,
nejde to cítím,
jak znovu padám.

Volám o pomoc,
nikdo mě neslyší,
slyším že můj hlas,
je tiší a tiší...

Když oči se probudí,
vstát už je lehčí,
únava mě opouští,
i sílu mám větší.

Jak vůbec vypadám?
Jsem muž nebo žena?
Jdu cestou bosá,
smutná, beze jména...