Jenom tak čmářu...

Jenom tak čmářu...

Tužka si volně
na papír kreslí..
Ze slov a vět..
To co si myslí
můj vnitřní tep..

Kam míří
náš divoký svět..
Kam teče voda
všech bublajících řek..
Kam vedou kroky
nekonečných cest..

Odkud a kam
slunce svítí..
A proč se v očích mých
teď slzy třpytí..

Proč duše má
je vysvlečená
a neví, kam
schovat má se celá..

Před ranou,
životem danou..
Co nechala ji
odporně nahou..

V srdečních rozvalinách..
V puklinách jistoty a smíchu..
Sídlí teď noční můra,
smutku a vzlyku..
.
.
Mávnutím proutku vyhnat tu černotu..
Dupnutím odehnat osudnou nahotu..
Nestát jak žebrák, bosí u plotu..
Najít zas štěstí a sílu k životu..

O tom teď čmářu..
Zaháním duševní nahotu..