Velehrad
Velehrad
vešla jsem
do chladu sloupoví
v každém koutu
ještě dřímal mráz
obláčky dechu
psaly tiše vzkaz
už se ho nedovíš
sklonila jsem hlavu
mám jen pár minut
jak směšné v běhu věčnosti
srdce nepokojné
patří jenom tobě
a co ty nectnosti......?
tentokrát bez slz
hřmí mi ticho
v uších
vím, že jdu skrz
cesty, které
tuším
zůstala jsem stát
nade mnou klenba
ve vzduchu chlad
marně jsem hledala
slova
co si přát...
do chladu sloupoví
v každém koutu
ještě dřímal mráz
obláčky dechu
psaly tiše vzkaz
už se ho nedovíš
sklonila jsem hlavu
mám jen pár minut
jak směšné v běhu věčnosti
srdce nepokojné
patří jenom tobě
a co ty nectnosti......?
tentokrát bez slz
hřmí mi ticho
v uších
vím, že jdu skrz
cesty, které
tuším
zůstala jsem stát
nade mnou klenba
ve vzduchu chlad
marně jsem hledala
slova
co si přát...
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskKomentáře
To jsem kočko na tom stejně. Když jde do tuhého, taky nevím co říct. Dotýkat se klenby, to asi není zadarmo. Ale silné sloupy to udrží. Cesta po které jsi tam přišla byla slzavá. A co se stalo se slzami? Zavlažily duši a ona ztichla. Na jak dlouho?
27.05.2008 15:55:00 | IvoMaria
není smutná...je v ní pouze ryzí procítění okamžiku, kdy jsme se snažili dotknout věčnosti...
02.04.2008 21:50:00 | Verena
z čet jsem ji 2x ne pro to že bych ji nerozuměl, ale abych se ještě jednou "prošel", cítil chlad ze silnej zdí..děkuju
29.03.2008 00:12:00 | kulishak