Nechtěný osud

Jen tak tu sedím a hledím do tmy,
svým životem zpět se probírám.
A se sklenkou dobrého pití zjišťuji, že na světě jsem úplně sám.
Bez ženy, milenky a jakékoli opory,
rozhazuji sám své úspory.
Za věci, které se koupit dají,
avšak lásku... mi žádný z nich nenahradí.
Bez lásky prý není života
a života není bez lásky,
já s bolavou duší chodím po světě
a sleduji, jak na mé tváři objevují se vrásky.
Každý den se sám sebe ptám
má smysl žít,
když jsi pořád sám?
Odpovídat na otázku si však netroufám.
Jsem zbabělec,
který žal svůj hluboko v sobě nosí,
a musí žít život s rozdrcenou duší.