Neříkej

Ptám se: „Proč to musí být?“
Je to Tvůj život a Ty ho smíš žít.
Ne, on Ti nebude bránit v tvých cestách.
Nasaď na rty úsměv a zahoď svůj strach.

Jestli chceš, pomůžu, snad budu vědět jak,
Ty budeš zas cítit se volná jako pták.
Nejsem smrt, ta není rozumné řešení.
Nejsem však ani život a na nic těšení.

Jsem kdo jsem. Jenom holka malá.
Ani dobrá, ani zlá. Ne přelétavá, ne stálá.
Jsem vzdálená a přitom v srdci s Tebou,
jak hvězdy svit pod nebeskou klenbou.

Jsem tu pro Tebe a pomohu ráda,
neotočím se a neukážu Ti záda.
Nevzdávej to, žít tu máš.
Tak proč před tím utíkáš?

Pořád máš důvod, neříkej, že ne,
a ten důvod vždycky s tebou zůstane.
Proč chceš odejít, být jenom slaboch?
Už si někdy někdo tímhle činem pomoh?

Zkus to najít, proč tu být,
proč na tomhle světě žít.
Kdo mi dal můj důvod k bytí
a teď vzdává svoje žití?

Tak Tě znovu upřímně prosím:
‚Tebe pořád v srdci nosím.
Tak neházej svůj život za hlavu,
nechystej se na žádnou popravu.‘

Přijde den, kdy čeká Tě z všeho vysvobození,
bude tu jen pro Tebe, pro nikoho jiného není.
Nebude mít jméno Smrt, ale Láska,
nejkrásnější ze všech krásek kráska.

Teďka vzdálená, zase se přiblíží.
Bude s Tebou, bez pochyb a obtíží.
Zase s Tebou bude snít a být,
tak neříkej, že nemá cenu žít!