Nezastavuji se- 730 dní

Den co den,
s nohou levou či pravou,
vždy vstanu,
hlavou se mi honí myšlenky,
modré nebe jestli opět mě osloví,
už tolikrát se mu to povedlo,
už tolikrát jsem si zde poplakal…
Den co den,
nechávám se unášet básněmi,
od lidí, které neznám,
ale s jejich sílou létám až k nebi,
tam kde podávají ruce samotní andělé…

Už po dva roky,
den co den se dostavuji,
žiji, ale ve stínu, jen namátkově tvořím,
žiji pro lásku a pro život jak jen to jde…
Píši heslo: Carpe diem, do písku blízko moří,
tam kam vlny dosahují,
je to vše pomíjivé, jak život sám…

Už dva roky, na den,
jsem tu…a myslím, že tu ještě budu…
Lidé, buďme na sebe hodní a hlavně Carpe diem…

A děkuji Vám všem…za dva úžasné roky.

S poklonou a úctou v náruči s růžemi,
jen mladý, občas prokletý.
Láďa