mým katům...
mým katům...
.
Vpletenou do kola
mě rozlámou na tisíce dní a nocí…
aby prodali mou kůži
(a bylo na posměšky a hříšky)
vytřepou ji na náměstí
vzduchem začnou poletovat
mé lásky i nelásky
touhy vzpomínky bolesti
skutky a jizvy
až z posledního záhybu
vypadne mé hořící srdce
zběsilý požár zachvátí vše nablízku
naposled zahořím
mí kati pak budou stát kolem
(kde budeš ty?!)
po kotníky v popelu mých nadějí
teplo jim bude stoupat
až do zkamenělých srdcí
a ta puknou tím žárem
poprvé zazní jejich zvony
naposled
a oni se rozejdou do všech světových stran
hledat léčivé prameny
a zatoulané svatozáře
zadřený pod jejich kůží
ten popel už nikdy nevychladne
já budu žít v nich
ty ve mně
a oni budou do prachu svých cest
svými slzavými kroky psát:
ZABILI JSME LÁSKU
.
.
Komentáře (21)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
:-) Prostě volný verš je nejlepší k vyjádření, říkám to pořád :-)
16.03.2012 13:37:23 | Aaliyan
no já to nemám nijak vyhraněný - píšu.. nebo teda spíš zapisuju, jak to přijde.. je to různý :o)
16.03.2012 13:38:56 | hanele m.
Jj taky to tak dělám, prostě jak to teče tak to píšu, akorát se to pak snažím nějak rytmicky upravit, to mě "bohužel" učí škola. V tom mám radši ty své starší věci, jsou prostě totálně od srdce :-)
16.03.2012 13:42:29 | Aaliyan
já bych školu nezatracovala - od srdce jasně - ale pokud je to navíc aj dobře napsaný, je to rozhodně plus - a slova rytmicky nebo melodicky plynoucí se líp nesou světem než ta co o sebe zakopávají :o)
16.03.2012 13:54:43 | hanele m.
Já vím, akorát prostě mi přijde, že mi sebrala takové to laické já :-) Tím se nepovažuji za odborníka, to fakt ne :-) ale ... ale jako jo, určitě mi pomohla. Jen jsem si pročítala svou starší tvorbu tak asi nějaká nostalgie přišla nebo co :-)
16.03.2012 13:57:25 | Aaliyan
to znám, taky se ráda vracím.. nebo su ráda když mě někdo k něčemu vrátí - jako dnes to tvoje ohnivý dílko :o)
a několikrát už jsem našla věci co jsem na ně už úplně zapomněla že jsem kdy něco takovýho napsala :o)
16.03.2012 14:05:12 | hanele m.
To se mi taky stává, že najdu něco, co si vůbec nepamatuju, že jsem psala ... třeba mou první básničku o nešťastné lásce někdy ze sedmé třídy :-)))
16.03.2012 14:48:24 | Aaliyan
ta pointa je podařená :) zdokonalila již tak perfektní dílo :)
01.04.2008 20:25:00 | Duše zmítaná bouří reality
Petbab -
zrcadlo zrcadlo...
koho by to napadlo
nastavit ho katovi?
co na to kat ?
nač lhát -
ten nic nepoví
jen rána dopadla
a všude jsou střepy toho zrcadla...
:o)
NikitaNika - já neumím psát vesele o smutných věcech...
je to zachycení jisté situace a mýho pocitu z ní... :o)
31.03.2008 13:20:00 | hanele m.
.. katům se to podobá
dělat z Můz lidoopa
ať si koupí zrcadlo
když je zabít napadlo..
31.03.2008 12:48:00 | Petbab
Dílko se mi pěkně četlo, myslím, že dobře napsané, leč pro mne smutné, chmurné ...
31.03.2008 12:46:00 | NikitaNikaT.
prázdnota..
a tratoliště krve..
a král bez královny v matu
prátdnota..
vše bude tak jak prve
když Adam s Evou došli pro odplatu..
Bože..
sem tam..podobáš se katu..
30.03.2008 22:54:00 | Bean
ale kat
ten není omámen
šach a mat
a hlava od ramen
král radostí
mne si ruce
ticho se rozhostí
krev teče po opuce
trůn i královské lože
zejí prázdnotou
Bože...
a král teď hledá bohatou...
30.03.2008 22:44:00 | hanele m.
tím kouřem..
sladce omámená..
tak jako správná žena..
nasáváš to co ti voní..
a přito snad se hlavou honí..
být či nebýt katem
pohrozit králi matem..?
na to však odpovědi není..
a těžko se to někdy změní..
jen okamžiky
jsou tím pravým jměním...
30.03.2008 22:36:00 | Bean
...a taky žlukne
vylitou žlučí...
a je to fuk, ne?
ať si mě mučí
já se nezměním
nebudu katem
ani kamením
co kamenuje svaté
a milence
pořád eště hořím
kouř vine se přetence
a hranice se boří...
30.03.2008 22:23:00 | hanele m.
kati byli vždy a budou
od popela..
chtěla by se užírati nudou?
no nechtěla..
tak nezabíjej lásku..
dej kus srdce v sázku..
ať teplo stoupá
a neláska pukne..
kat..
ať si šlukne .o)
30.03.2008 22:12:00 | Bean
teplo jim bude stoupat
až do zkamenělých srdcí
a ta puknou tím žárem
U toho jsem se zastavil... +!
30.03.2008 19:51:00 | Juan Francesco de Faro