Vytesán z mramoru

Vytesán z mramoru

Byl jsem já kamínkem schovaným za strání,
byl jsem tím hlupákem,
co se jen uklání.
Vytesán z mramoru,
držíc se praporu,
naivně zastávám druh svého názoru.

Běží dny, hodiny,
drž se své rodiny,
o lásce napiš si své vlastní noviny.
Procitnout z nicoty,
z nicoty ohavné,
uzřít ty pocity nádhery omamné,
doběhnout do cíle bez kapky potu,
darovat okolí neznámou notu.

S rucema nad hlavou svět tě popraví,
bojujte srdcem, ať se to napraví,
vymažte rovnici oprátky na Zemi,
každému sluší se naděje, zázemí.