Beznaděj

Probudil jsem se do Beznaděje
a nemohu jít večer spát,
kam ten dnešní svět jen spěje,
sebe či peníze má každý rád.

Tak bloudím sám tu Beznadějí,
nikdo nechce na pomoc ruku dát,
všichni se mi pouze smějí,
prý jsem jen hlupák, co má rád.

Rád nelze míti v Beznaději,
s city si tady musím hrát,
jsem jako oni, sám se směji,
naděje vlastní krutý kat!

Už nidky nebudu tak klidně spát,
jako kdysi v Naději jsem spával,
však stále cenu bude mít se prát
o vše o co jsem s Beznadějí hrával!

Mezi těmi dvěma světy most,
je možná trouchnivý a vratký,
jiný by toho měl snad dost.
Já vím, že vede cesta zpátky!