Mami, pamatuješ?

Pamatuješ si ten zářijový
den?
Pamatuješ, jak sis nesla ten ubrečený
sen?
Bezesné noci plně pláče,
co značily život
Doufalas', že téhle duši se vyhnou doby
zklamání a křivot

Po pár letech tohle dítko chodilo za ruku
a často se smálo
Rozzářené oči, smích i smutek pro hračky,
to vše u srdce hřálo
Slůvka, která těšila a jistota,
že jsou upřímná
Otázky. Ke každé musela být
odpověď výsledná

Pak časy školy a knih,
knih plných učení
Každému odpolednímu shledání předcházelo
ranní odloučení
Odloučení plné slz,
chvilková samota
Ale i radost občas přinesla
tahle robota

Ale doba tuhle propast
prohluboavala
Ta malá holčička rostla
a Tobě se vzdalovala
Přišly rozdílné názory
dospívajícího
Skrytá kritika tebe, táty
i vyučujícího

Ale pak otec zničil ideály,
co si o něm ta malá dušička vysnila
Ty jsi byla najednou o trochu blíž, ale přece daleko,
ta myšlenka jen a jen trýznila
Přišly problémy a ne zrovna malé,
i já jich teď lituju
Lituju těch slov, co padly,
doteď svědomí zpytuju

Ale pak přišel ten,
který mi srdce otevřel
Po pár měsícíh přišla i zrada
a na mě svět jakoby zanevřel
V tu chvíli největší bolesti
jsi se objevila
Ty jsi mi najednou nejblíž
a v tu dobu naprostému úpadku zabránila

Já jsem si uvědomila
mnou vypuštěné chyby
Všechny mnou odpřísáhlé
následně porušené sliby
Viděla jsem, co jsi mi
odpouštěla
Vše, co jsi kvůli mně
přetrpěla

Jen chtěla jsem říct,
že si Tě vážím
Stále radši vidím,
že Tobě se stále blížím
Mám Tě ráda a nechci
Tě ztratit
Za vše Ti děkuju a dál chci Tebe
poblíž cítit

Jen chtěla jsem se zeptat,
aniž bych musela šeptat

Mami, pamatuješ ty krásné dny,
kdy se nám společně plnily naše sny?