A tak to všechno začalo...

Tlející hrouda hyeních jater
otevřela okno, napěchovala
dýmku rozemletým zedníkem
a připálila si ji.
Prošedivělý vlas si mezitím
nakrájel kapibaří mládě
a naskládal si ho na chleba,
namazaný včelím trusem.

A tak to všechno začalo...

Rozpůlený ledňáček
si to vesele štrádoval
prostředkem ulice.
Nikdo si ho nevšímal.
Palčáky stavěli provizorní plot
z žirafích krků
a krakelovací tmel pozorně
poslouchal Beethovenovu Osudovou.

A tak to všechno začalo...

Všem bylo všechno jedno,
nikdo si z ničeho nic nedělal
a každý byl sám sebou.
Housle s basou hráli mikádo,
vyjetý olej brousil břitvu,
pupeční šňůra se omotávala
kolem telegrafního sloupu
a klavír hrál na soustružníka.

A tak to všechno začalo...

Jako kdyby o nic nešlo,
vzduchem poletovali plešatí čmeláci,
rys ostrovid se marně snažil
postavit domek z karet
a sáček čaje se spkojeně louhoval
v kyselině mravenčí
a cumlal revizorův palec.
Byl to bláznivý den.

A tak to všechno začalo...