Holka z Prahy

Kouř z cigaret
a tvůj horký dech,
a prázdná sklenice jako symbol nekonečna.

Světla předměstí,
nic ti nevěstí,
to jen v ulicích tam chodí lehká slečna.

Sedíš vedle mně,
trochu tajemně,
a přesto odhalená v záchvěvech toužení.

A další sklenka,
je podobenka,
mého sametově hebkého soužení.

Tvé probuzení,
při kuropění,
už jen matné vzpomínky a bolest hlavy.

A večer znovu,
stát na rohu,
budeš, na předměstí Prahy.