Když bílí koně plují po nebi

Já nemohu psát o ničem,
když hlava ztěžklá spí v nespavosti
otevřu knihu zámeckým klíčem
já nejsem pokladnice slov.

Hledám v Tvých řádcích pravdivé poznání
i ve snech, které nečekám
k pravdě ční cesta daleká
vede příslibem nových nápadů

Jsem číslo deset v třídním výkazu
a o činech Boha nemám ani zdání
řídím se jen kruhem zákazů
a vidím mraky jako zasněžené hory

Byl to Tvůj zbrklý nápad, ne můj.
Já jen přihlížela času podzimního odchodu
a ty jsi mi nedovolil promluvit
ty jsi porušil dávnou dohodu.

NEznám žádný verš z knihy druidů
vím však o zemi čistých srdcí
Nerozumím podstatě té věci
když bílí koně plují po nebi.