Poutník

Klikatá cesta,
prašná a vyschlá,
lemována křovím
a stromy staletýmy.
Po ní jde poutník,
shrbený věkem
s holí co sám si vyřezal.

Putuje staletí
tím naším světem,
a rád by už smrt přivítal.
v očích bez lesku
se mu smutek odráží,
a moudrost všech věků.

Po cestě bez cíle,
putuje časem.
A chvílí od chvíle,
zpívá si chraplavým hlasem.
Písně o dobách
kdy mladý byl.

Putuje krajem
a každý ho zná,
leč kdykoliv příjde,
nikdo ho nepozná.
Vypadne z myslí
ihned jak zmizí.

Nesmí se zastavit
na víc jak pár chvil,
musí jít po cestě
tak jak kdysi přislíbil.
odpočinek by přišel mu vhod,
nesmí však zastavit.
Jeho jméno zní Život