Poprvé a naposled

POPRVÉ.... A NAPOSLED

Všechno je skvělý,cítím se šťastná,

první zkušenost je vždycky krásná.

Jsem pánem svýho života,čas umím zastavit,

jsem v tom až po uši,nedokážu se tomu postavit.

Cítím se lehká,lehčí než vánek,

možná mě čeká už jen věčný spánek.Trochu jsem přebrala,teď už to vím,

měla jsem si uvědomit,co nemůžu a co smím.

Ale teď už na všechno pozdě je,

nezbyla mi skoro žádná naděje.

Jehlu si pomalu přikládám k paži,

nevím,o co se všichni kolem mě snaží.

Chtějí mi pomoct,dostat mě z toho

i slz už pro mě padalo mnoho.

A čí je to vina?Kdo za to může?

Kdybych mohla,stáhnu ho za živa z kůže.

To on mě stáhl na dno a hodil na mě tu prázdnotu,

teď už jen matná vzpomínka a injekční stříkačka po mě zbyly tu.

Já už se nevrátím,už nikdy víc,

vybrala jsem si cestu a vydala se tak jisté smrti vstříc...