snění

soumrak přichází vždy po rozbřesku

na jihu města slunce vychází

pár kapek rosy na netřesku

a lidem už nic nezchází

promnout si unavené oči

protáhnout tělo ztuhlé spánkem

a pak si tužkou na obočí

psát vzkazy za zrcadlem

psát o světě co nás bolí

psát o lidech co z nich už je prach

psát jaké to je když se spojí

krutost a bolest a taky strach

psát o perlách na dně moří

psát o teple letních dnů

o síle jarních bouří

a kráse všech těch našich snů

že snít je to co ještě zbývá

žít v světě plném fantazie

a spousta lidí zkrývá

že snění - to je harmonie

o čem to tady vyprávím

proč snažím se tu všechno napsat

mám neumělé verše - vím -

snad chci své neúspěchy zaspat

chci spát a bloumat

po krajině plné lidských snů

chci nové kraje zkoumat

dát barvu všem těm stejným dnům

chtěla bych aby jste ještě věděli

- snad nejsem sama jediná -

že nestydím se za snění

že hřeje mě jak peřina...