RACKOVÉ

V slzavém údolí zebe
ruce rády by
chytly se křídel racků
a dotkly se nebe

V slzavém údolí
ptáci táhnou na jih
duše plive sníh
a srdce je sněhulák

V slzavém údolí
mi kloužou nohy
a z výšky
spadla mina strachu

V slzavém hřbitově
natahuji ruku
je plná prachu
chci z černých mraků
stáhnout svou naivitu

PRÁVĚ TEĎ POZNALA JSEM HOŘKOU REALITU