Divoké zvíře s hudební pannou
ve vlnách tisíce otčenášů
naše vlast je zamořena jedem
z vína obézních panošů.
Vzali nám chleba a hrábě do zahrady
Kněz čeká ve dvoře a neví si rady.
Požehnal vlkům, co v lese zahrabali kosti
a chudé děti zahnal bez milosti
někam do studeného sklepa.
Odpustme jemu toto provinění.
Je jenom člověk a člověk dobu mění.
Věky se snažil na harfu hrát
z písku si stavěl veliký hrad
psal moudré knihy dubovým písmem
však jen krasořečnost pochopil
opil se čajem záletných můz
duší a tělem pekelných hrůz.
Tisíce modliteb nespasí nás
jen čisté činy a dobrý čas.