Vzpomínky

Ze zákoutí kam nikdo než já nemůže,
na povrch, k mysli pomalu se hrnou,
šedé oblaka, jen mlha za skutečným světem,
pár polibků, několik zrad, to vše tam je.

Drápy své pomalu vytahují,
do masa, do kostí tvrdě zarývají,
vše hned před očima mám,
jak sny, které prožívám v dne.

Okamžiků pár jsem zde,
jen několik chvil opět na jiném místě,
na chatě, v společné posteli,
s polibky, s kresbami hvězdných draků.

Stačí jen malý okamžik a vše…
tak jak vidím je zpět,
tam kam správně to má patřit,
daleko, daleko do vzpomínek…