Pátrání po klíči od zlaté klece

Klíč od zlaté klece,
ztracen ve věčnosti,
ukován u vysoké pece,
stovřen k nečinnosti.
Mě rozkaz byl dán,
a tak po něm pátrám.

Prošel jsem hory,
lesy a jezera,
prohledal nory,
neunikla žádná mezera.
A přesto klíč tu nikde není.
Bojím se že skončím v zatracení.

Smutnou zprávu králi nesu,
do hradu tisíce věží,
strachy se před trůnem třesu,
z mrazivého pohledu až sněží.
Neuspěl jsi v mojí misi,
řekne ledově král můj lysý.

Té noci utekl jsem z hradu,
na loďi bezejmenné,
král chtěl popravit mne za zradu,
prokleté nálady proměnné.
Jsem jen psanec na útěku,
kadé ohlédnutí nutí k spěchu.

Až na konec světa,
šel jsem strachem hnán,
všichni ví že je po mě veta,
kráčel jsem ke konci sám.
A hle na podstavci,
leží náhle ke zlaté kleci klíč.