Píseň upíra

Teď je ten čas, teď je ta doba,
Už nebaví mě tahle ta nora.
Už nebaví mě schovávat se v temnotě,
Chci zase chodit po tomhle tom světě.

Má touha je prokletí,
Však já jí nemohu odolat.
Hnán chutí po teplém moku,
Teplém, rudém a krvavém trochu.

To krev je ten mok,
Bez kterého žít už nemohu.
Vypiju tebe i každého pobudu.
Jsem vděčný za každý lok.

Však krev je pouze strava má,
Nikoliv však jediná.
Jím také to co člověk jiný,
Až na česnek – ten mi vadí.

Život upíra nekonečný je,
Pokud zrovna srdce tvé,
Kůl dřevěný neprotne…