Sonet pro ztracené dětství

Dětství uniká jak křídla motylí,
opánky se ti dávno ztratily.
Sny, ty už dávno, dávno nemíváš,
na hračky jenom tiše vzpomínáš.

Vzpomínky zbyly na spanilé víly,
ale i ty se brzy vytratí.
Stejně jak touhy, ty už se vytratily,
nastaly nové – kdo je zaplatí?

Když poprvé jsi kouřil cigaretu,
kouř vypadal, jak křídla motýlí,
zšedly, usedajíc v parapetu.

A i tvé sny tu barvu chytily,
a i tvé hračky radši na chvíli
ztratily svoji dětskou siluetu.