Kluk zpod polštáře

Nic naplat
kytky rozkvetly
a zahrada je náhle bezmocná
zadarmo
i Slunce popletly
v pokoře neprší zrovna.

Vše kolem vpleteno
údy ven bezhlavě kvete
s výhledem dní
beze změn
rok starý dá si repete
na účet matičky Země.

Pod starou švestkou
pod zelené závěsy
co nejsou IN/ri
na vlastní pěst
koutkem oka oprátky
houpe se Máchův temný stín.

Znenadání
rudne vzteky
rukama nohama
proti řádu věcí přízemních
utrhnu zakázané jablko
a láskou toho kluka sním.

Můj život se naplnil
a k smrti jen upíjím:
"Miloši! - Michale!! - Stando!!!"