Heliovej blues

Třeba zas výjde
ve čtyři
ráno...

Bože vrať se!
v této ulici
mezi odpadky
špínou
a dlažebními kostkami
tak velkými
že jsem asi jen
malej a pitomej
tvor
snažím
se zachytit
Tvé poslední kroky
ve tmě
mých
slov

...

jako vydání v opisech

...

slunce v zářezech
starých spisů
bezprizorně
rezavělo
láskou
jak
trupy velkých
lodí
ve vlasech
rusovlásek
když
pláčou
svý

korozní

blues

...

Tohleto vidím jen
V rozkročení
Tvého stínu
nad Prahou
když se mi
rozplyneš
jak slza
loučení
na
tramvajovým
lístku

...

Tohleto vidím
jen když jsem
.
.
.

s Tebou

/Třeba zas vyjde
I když se nevrátíš
zpátky/