Na dotek

Dospěli jsme Panenko, říkal jsem Ti stokrát v duchu,
pokušení zazvonilo stříbrem kroužku ve Tvém uchu.

Kdo je příliš blízko vůní, balancuje nad propastí,
dospělí jsme, chladní, vážní, okázalí neúčastí.

Ty, Panenko, stěží tušíš, kolik žáru z tebe sálá,
zima končí jarním deštěm, v slunci duha neustálá,

má Panenko, mezi ploty, mezi zuby paneláků,
za okamžik zmizí všechno, co nás dělí od oblaků.

Překroč se mnou kruhy v písku, vydáme se na cestu,
naše slova ať se ztratí v listí osik šelestu...