Zatracená

V jámě lano a lucerna
Svíčka s milimetrem knotu
Moje duše rozverná
Mění se na tvrdou hmotu

Ve studni kyblík a hluboká voda
Dává mi pít a šanci přežít
To světlo nahoře je má svoboda
Které z nízkého dna dosáhnu stěží

Na špici ledovce sníh a chlad
Vítr mě šlehá a slzy mé mrazí
Jak je to krásné na vrcholu stát
a dívat se dolů, jak se vše kazí

Na houpačce provazy a deska
Létám sem a létám tam a zpět
Samota je přece tak hezká
Když nezajímá mě žádný okolní svět

Na moři loďka a vzdálená pevnina
Houpu se dále a putuji k cíli
Náhle se ve vodě dotýkám delfína
Jenž uplaval s mou loďkou snad míli

Na Slunci horko a světlo
Já procházím se bosá po Měsíci
To, co mi však po tváři steklo
Jen těžko uhasí tak silnou svíci

V noci je tma a hvězdičky na nebi
Dívám se z okna a volám na jednu z nich
Měsíc se vysmívá, k hvězdě se velebí
A mně pouze slzy svítí na očích