Tak mluv.....

Nebaví mě pořád se dívat na tu neznámou,
do špinavýho zrcadla.
Říká jen jak je to zlý,
zlý se mnou a s nikým jiným.

Snažím se porozumět svojí duši,
je opilá rohlíkem.
Nechce se jí spolupracovat,
a vlastně komu jo?

Koušu si nehty,
je to jak droga.
Droga, která mi pomáhá se uklidnit,
občas když mívám špatný myšlenky.

Srdce krvácí,
víc než je obvyklý.
Nalhávám si,
že se nic neděje.

Ono se, ale děje,
svět se hnul.
Můj starý, známý svět,
který se bojím opustit.

Dochází mi dech,
síly nestačí.
Mám strach,
ale nedávám to na sobě znát.

Nelituji se,
nemá to cenu.
Nebrečím,
škoda slz.

Jenom mluvím,
protože to je to co potřebuji.
Mluvit o tom co se děje,
o tom jak mi je.

Hodlám mluvit,
dokud mi ten dech nedojde úplně.
Nepřestanu tě otravovat,
a ty to víš.

Tak raději už mluv,
mluv se mnou...