Démant noci

Mé srdce kdysi mělo křídla,
létalo si kolem
a na svět si potichounku házelo pavučinky smíchu.

Má mysl kdysi byla démant,
blyštil se jasem
a do okolních tváří vháněla slzy perletí a dojmy.

Mé tělo kdysi byl jako zvon,
přišla ale bouře
a v jediném okamžiku jej přetnula do nekonečna ve dví, už neduní.

Má duše si plavala s peříčky napříč oceány snů,
až jediný rybář podíval se na ni
a v tom kratičkém čase se všechno spojilo dohromady a vytrhlo mě z nekonečné tmy.
Vyšlo slunce a já se probudila.