Trpaslík

O lopatku dlaní opřený
symbol našich zahrádek.
Stojí bez pohnutí
ve středu a ve svátek.

Úsměv kamenný
ve ztuhlé tváři.
Čepice špičatá
červení mu září.

Bez platu a stravy
však stojí tady rád.
Slunce žár necítí
nevnímá mrazu chlad.

I když na práci svou hrdý
spoustu přání taky má.
O odměně za věrnost
každou noc se mu zdá.

Sen jeho nadmíru odvážný
živým tvorem chtěl by být.
Do světa se rozběhnout
za hlasem srdce svého jít.

Dozvěděl se potom
od kamaráda kosa.
Krok prý jeden stačí
nutná je noha bosá.

Mnoho dní zkoušel
však snaha planá.
Bota sundat nejde
z betonu je dělaná.

Že s osudem smířený
může se někomu zdát.
Jednu věc ale pochopil
že navždy tady bude stát…