Haiku LVI-LXX

LVI
Tenká osika,
tvé nahé tělo vedle,
jste obě stejné.

LVII
Se starým štětcem
a kousky černých sazí,
píši dějiny.

LVIII
Na břehu řeky
sedí starý moudrý muž,
voda mu zpívá.

LIX
Jako déšť chladíš,
když v parnu zmírám horkem,
jinak však hřeješ.

LX
Zákon přírody
je tebou zcela popřen.
Jsi dokonalá.

LXI
Nerozkvetla jsi,
jsem tak špatný zahradník?
Ne - obyčejný!

LXII
Potemnělými
zákoutími dnes kráčí
tvůj vlastní život.

LXIII
Jak svlačec škrtí
tvé nádherné obětí,
mám ještě šanci?

LXIV
Spi starý blázne,
jak leknín v náruči vod,
připoután ke dnu!

LXV
Ranní hodina,
ty přemýšlíš o světě.
Svět o tobě ne!

LXVI
Rozbřesk zahalil
celý kraj bílou mlhou,
ty jsi ta mlha.

LXVII
Popřít pravidla,
jež v sobě haiku skrývá,
není mým cílem.

LXVIII
Čajový obřad
je víc než mnozí tuší.
Uč se ho znáti!

LXIX
Roztály ledy,
máčíš kapří praporky.
Jošida zpívá.

LXX
Slza se leskne,
jak rosa v ranním slunci,
ty však nepláčeš!