Zrůdy

Dnes to nevidíš, ale časem poznáš,
ze své chyby sám sobě se doznáš.
Že jsi mě poslechnout měl,
litovat, žes mě kdy uviděl.
Ja nejsem ta co jsi vždycky chtěl,
varování uteč, poslechnout si měl.
Budu se proklínat, že jsem tě potkala,
že tvé city jsem čekala a jich se dočkala.
Budem se nenávidět a proklínat,
s odporem na mně budeš vzpomínat.
Bát se dalšího zklamání četného,
přání mít klávesu kroku zpětného.
Vyrvu ti srdce přímo z hrudi,
tak jak to umíme jen my, zrůdy.