Špatně přilepená vizitka...

Zelená kůže, oči jak růže,
pot na čele a žaludek v háji - neznámém kraji.
Snaha naivně vypadat pěkně,
už vidím, jak to se mnou sekne o chvíli...
Ještě míli, budeme v cíli, konečně sednem na židli.

Mátový čaj, děti a rodiče,
podivínská hudba žene lidi do chtíče - na jídlo...
Jen těžko udržovat konverzaci, hledáme inspiraci,
kterou vždycky máme, vždyť to známe
bude líp...

Celá tahle situace potřebuje vůdce, tvůrce
nových snah a nadějí - né odpůrce,
který vše zahodí.
A já nemám sílu hledat víru na novou tému
v rytmu smyku hledíme na záminku,
která nás dostane
do jiné nálady...

Za chvíli to příjde - naše zkratka,
tenká jako tuha od párátka, dopadne oprátka
a já jsem přilepená - jako ta vizitka,
bez rizika...
Ruku v ruce odcházíme do tvého pokoje...