Obrazy

Ty modré oči oblohy
snad patří jenom skřivánkům
a náruč lesa dokořán
co táhne se až k červánkům

podvečer zlatý na loukách
uprostřed bílých kopretin
milenci v trávě leželi
zůstal tu po nich jenom stín

proklouzli brankou zahrady
hledali koutek pro sebe
na prstech noci nosil jí
a hvězdy házel na nebe

snad stokrát a jednou
si jí bral
snad stokrát a jednou
jako by to bylo

naposledy...

...

Dala mu všechno jako darem
a on si všechno od ní bral
a i ta tráva zavoněla jarem
když vedle ní on uléhal

propletli těla
a z rukou měli most
jako by bílá skála
z moře čněla
a kolem tma
jim hrála
pro radost

a snad už rosa padala
a snad už první člověk vstal
když ruku svou mu podala
bylo to jako sen,co se zdál

bylo to jako krátké snění
rychle se štípla do kůže
věděla že to jen sen není
a koukla se znovu na muže

a on se na ní podíval
jako by to bylo

poprvé...

/...to be continue:o)