Střel mi alkohol rovnou do žíly..

Hrozně ráda se mu dívám
do očí
čekám než tam málá jiskra
přeskočí.
Druhý den výčitky mívám
nebo snad se to dá nazvat
zklamání...?
Nemusí..nic nemusí
ale zítřek mi hrůzu
nahání...
Poslouchám kapky deště
které nesněží mi za oknem
ruce sevřené jako kleště
je mi zima pusť mě ven !
Chci si utíkat po rukou
poslouchat barvy,
vychutnat ticho
hladit vodu suchou.
Volné duše jsou jako jedna
svázené spolu
zítra zase, už jsem jako vědma,
vím, že spadnu dolů
z žebříku nesplněných snů
a tak jsem narazila
roztrhla si srdce
kousky zakopala do země
přes kterou povede dálnice
až do konce mých dnů..
nezastaví se.