Měla jsem Tě ráda babi,… snad to víš!

Jaké to je, když se šťastný život v mžiku změní
ve válečném opojení…?
Vím, kdo by mohl vyprávět…
Dáma s velkým srdcem nyní sní…
Vězte, že v nitru mém neupadne v zapomnění!

Matku svou, otce, sestru i bratra
ve světové nesmyslnosti ztratila...
Manžela i své dvě děti
v srdceryvném pláči pohřbila…

Nenávist a zoufalství,
hlad a bída,
trýznění ducha i těla…
Jakoby málo ztrát v životě měla!
Vlastní já jí mizelo před očima
s nacistickým právem veta…

Koncentračním prostranstvím
obehnána sama stála
Když vnitřní silou v dálce,
se nečekaně otvírala brána…
Z konce nová šance rázem zrodila se,
avšak ona mláda
téměř na počátku života opět ocitla se…

Pod čerstvou hlínu zakopávala bolest,
pláčem kvítí zalévala…
Útěchou jí zpívaly něžné květy,
nová láska jí byla oporou,
vysvobozením z útrap,
z mdloby!

Nemohoucnost proudu života
odkryla svá tajemství…
Přece jen ji další etapa něčím překvapila,
úsměv oživila i její lásku s ní...

Avšak nyní již jen vzpomínáme
na Tvé vřelé polibky,
na bezednou náruč,
na radost v hlase a pevná objetí…
Toť cenné v mysli obrázky,
krásné vzpomínky…

Teprv teď, když bez dechu,
bez lesku v očích spíš
Bez řádného rozloučení
a vyslyšení vědoma jsem si ztráty…
Už pouze doufat smím,
že mou lásku a úctu cítila jsi!

Měla jsem Tě ráda babi,…
snad to víš…!