Kapka za kapkou z nebe i duše..
Kapka za kapkou z nebe i duše..
z nebeského oceánu..
Omývá tvář mou,
dopadá na mou hlavu..
Kropenou,
s tisícem myšlenek..
Přes kůži
vsakuje a čeří obraz..
V mlze a dálce
rozpíjející se..
O nás..
Poslouchám kapot,
co zní mi melodií..
Co bylo dříve
a co je nyní..
Mrazivé teplo,
či teplý mráz..
Jak země po zimě,
co jaro hledá zas..
Pod cvalem kopyt emocí,
já chci se opít..
Chci volně dýchat
a v kapkách kapot
lásky slýchat..
Otvírám oči
a navzdor dešti..
Otvírám úsměv,
co klestí..
Naději bláznivému
stěstí..
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
...od té druhé sloky od konce mne to dost vzalo , je to mocně emociální básenka a velmi působí na všechny okruhy našich emocí.
I když v jednom okamžiku jsem si myslel, že působí dost smutným dojmem, tak po několikerém přečtení jsem
došel k závěru , že ten konec vyznívá dosti povzbudivě ,
i když to povzbuzení opravdu musíš hledat tak, že jdeš až za slova.
Jinak je to moc pěkná báseň a já tvrdím , že většina
jejích slov se musela prožít , aby vyzněla ve svém kontextu tak, jak vyznívají...
A taky si myslím , že tak emotívní báseň bez osobního
prožitku , nejde napsat, ale to si myslím pouze já,
možná , že druzí lidé to budou vidět jinak,ale každé mé
hodnocení , je pouze z mého zůženého pohledu...Jirka
10.04.2008 09:46:00 | kavec
Velmi se omlouvám za své chyby ve sém komentáři, hodně to někdy kazí. Promiň, jsou fakt neúmyslně, to zas přes smutek nevidím ...
10.04.2008 07:18:00 | NikitaNikaT.
Krásná básenka, skutečně, ale jsem se zamyslela. Začátek byl pro mne malučko pochmurný, myslím, že bych to tak trošku nazvala,
... že bolesti se láska probouzí,
kde věčný sních a mráz vádl,
tam jaro a Slunka paprsky se navrací,
tak otevři svoju náruč a pochytej jich pár,
ať Tvé oči se znovu rozjasní ...
Nech vejít světlo do své duše,
otevři oči do kořán,
pro ztracenou lásku, co se vrací
a je velká jako trám ...
10.04.2008 07:09:00 | NikitaNikaT.