Je jaro

Kouř z posledního cigára
stoupá v závoj dýmu noci
a já chci ještě další,
další!,
ve Spleenu a bez pomoci
a nehoří mi zapalovač
a v nervozitě třesu sebou,
vesny zář já závidím té
nádheře, co smilni s Tebou.
Ne!
vážně nechci láskou křičet,
ni v neotřelost citů doufat,
jen kdovíproč mi blesky z očí
srší v snovém ráji poupat.
Je jaro.
Jaro! Růže kvetou
všude kol mých těžkých nohou,
ty šlapou po nich, vyděděnci
a kouř se slézá pod oblohou.

Kouř z posledního cigára
stoupá v závoj dýmu noci
a já chci ještě další,
další.
Ve Spleenu.

A bez pomoci.