Otevřená...
Otevřená...
Chlapečku můj
Jen kostra
po včerejší noci jsem
prosolené oči do svítání
nad zbytky těla
z níž duše odletěla
Bez života
Bloudím dnes
zoufalství
a mámy pláč
slyší spící les..
nikdo se neptá
proč a zač…
Ztrácím sluch
A nechci slyšet
Jak větrem
utržené okenice
tvá slova...znova
Zůstávám
A ráda..
přiznávám
ve dne spící sova..
Ztrácím zrak
Už nechci číst
Stokrát jinak
Stejný list
Nechci vidět
Ty tvé oči
Jak se točí
V rozpačitém kolotoči
Chci jen spát
za víčka si dát
pohlazení drsné dlaně
snad kdybys mohl
tišeji než tiše zašeptat
Neboj se o mě
mámo..
už nechci a nebudu
s hrstí prášků
usínat…
Mámo…..maminko
Mám Tě tolik rád…
Komentáře (14)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
Vracím se ke své básni po tolika letech .....Děkuji všem kteří se mnou tenkrát soucítili a já se tak mohla podělit o bolest.
I s Vaši pomocí jsme to nakonec všechno zvládli a Honza je ted už tátou dvouměsíčního chlapečka a snad už je vše ok a bude.Alespon si myslím . Byl totiž u porodu svého syna....
Všem kdo zažijí něco podobného držím palce
07.11.2013 05:37:26 | Nút
Ještě nejsem matka, ale tvá báseň na mě silně zapůsobila,až mi běhá mráz po zádech.Tobě a tvému synovi přeji hóóódně sil.
13.05.2008 22:14:00 | HannyJanny
Aby tady mohl být, musela jsi mu život dát, z miminečka ho vypiplat... hrozně moc přeji, ať tohle... už nikdy...
13.04.2008 10:09:00 | Šerpík 1
klaním se...a nemyslím tím jen tvé básni
12.04.2008 22:36:00 | Hagiela
Milá Nút,
báseň je moc hezká a krásně upřímná, i když velmi bolavá... Je ironií, že nejkrásnější dílka vzniknou často právě za smutných situací.. Přeji Ti i tvému synkovi aby už vše bylo dále jen oukej.. Držím palečky...
11.04.2008 10:34:00 | kejtyyy
Otevřená rána ,co se snad hojí ,i mě to čeká ,trochu se bojím.Naučit děti žít ,naučit je překonávat nešťastnou lásku ,někdy je to nadlidské úsilí ,vše stále visí jen na vlásku ,když se nepřetrhne ,víc vydrží ,snad i v jeho případě to pomohlo .
11.04.2008 09:32:00 | Belmon
Který z milujících rodičů by to neznal a kolik z nás to prožívalo a prožívá v mnohem dramatičtějších relacích, kdy takřka není naděje a moci,že se adolescent zbaví své závislosti,návyku . . . ale asi je důležité i věřit! . . . konečně i v Bibli je psáno . . .
Vím je to přetěžké a proto ze srdce přeji nejen sílu k překonání, ale i odvahu přemoci strach,který nikdy není dobrým průvodcem a rádcem . . .
11.04.2008 08:55:00 | Těšínský
Velmi dojemná básenka, skutečně, až mi hrkla slza. Nevím, co napsat ... jen, že doufám, že je vše už v pořádku.
11.04.2008 06:49:00 | NikitaNikaT.
Jo. Jsme už asi dinosauři. Držím pěsti, ať Honza rychle vychladne a příště, ať dává ze sebe jen třištvrtě a zbytek ať si sobecky nechá pro sebe. Musí se naučit bránit. KLUK JEDEN. Mému synovi je teď 16 let a před dvěmi lety mi brečel na rameni, že ta holka, co s ní tři týdny chodil, ho vodila za nos, protože celou tu dobu chodila zároveň s nějakou Nikolou.Nebylo vhodné, abych se rozesmála, ale bylo to moooooooc těžké, nesmát se. Ale ty se tomu zasměj, ať máš hezčí den. Vono je to k smíchu. Když mu chcu něco vysvětlit, poprosím neteř. Když chci něco vysvětlit jí, pošlu dceru. A tak to u nás funguje. Každý poslouchá každého, ale mě vlastně nikdo. A zároveň ví, co chci, aby věděli. Drž se.
11.04.2008 03:25:00 | Silvie
Jsi hodná voděnko děkuji.Chci jen říct.aby nedošlo k mýlce..víš je to už měsíc a syn je už ok..jen já to pořád vidím , slyším nespím...a bojím se usnout..bože je mu 18..podruhé bych ho nemusela najít v kuchyni na zemi včas..omlouvám se..sama nemám ráda takovéto konkrétna..v básních .. musela jsem to ze sebe nějak dostat...vysypat co já vím...
Jedna z autorek mě tady kdysi varovala at tady neodhaluji své soukromí,že mě ublížíte a obrátíte všechno proti mě.Mě se to ještě nikdy nestalo..
(možná kdo s čím zachází s tím i schází)
Já mám zkušenost jinou..právý opak , vždycky jsem si sem mohla přijít pro pohlazení , utěchu, úlevu a potěšení či radost..a proto si dovoluji tuhle otevřenou zpověd..
A možná taky pro ty mladochy tady, co je tak ráda čtu a co jim tolik fandím..jsou staří stejně jako můj Honza..hodně to u nich v básnich nalézám...sebevražda pomalu jako univerzální řešení.. či donucovací prostředek k lásce..si myslím ,že mezi nimi dnes hodne "frčí"
Možná je pro ně dobrá ,tahle moje otevřená...aby se mohli kouknout na věci i z jiné stránky...
Očima mámy...co je v bříšku odnosila, s každým zoubkem s nima prochodila po nocích,učila je jíst lžičkou a zavazovat si botičky, taky utírat zadek a říkat dobrý den a naschledanou, děkuji a prosím..po nocích jim pekla cukroví aby měli na vánoce radost, zašívala punčocháče a žehlila věci, ráno s nimi vstávala do školky aučila je oblékat kalhoty a zapínat knoflíky...pak snimi vstávala do školy a chystala svačinky..seděla u stolu a trpělivě psala první úkoly...šetřila celý rok korunku ke korunce aby jim na vánoce mohla koupit vysněného diskmena....prožívala s nimi první stydlivé známky dospívání..první oholení a pořezání tváře..žehlila jim košili na první rande ..a držela palce a pak byla strašně zvědavá a oni nechtěli nic říct..
a pak kvůli jedný holce..o to svý vypiplaný dítě ta máma málem příjde..je to strašně nespravedlivý..vůči mámě a tátovi a bráškům ...
A my "starci na chmelu" už víme jak moc je to zbytečné..kolik je kolem dalších úžasnejch holek a kluků..a že pro jedno kvítí slunce nesvítí..
Možná i pro ně to malinkato k něčemu bude aby i oni se mohli dočkat nádherných lásek a prvních plínek se svými dětmi .. a my. ?... vonavých vnoučátek ..
Krásnej den Nút
11.04.2008 02:22:00 | Nút