Jablko poznání

V ústech nakyslou chuť,
ze stromu poznání utrhl jsem jeden plod,
poznal jsem tím něco co bylo mi jedno,
podíval jsem se na svět a spatřil pravou tvář.

Z jablka jen semínko zůstalo,
opuštěné uprostřed cesty,
nové, další z mnoha tu vyrůstá,
strom poznání s kyselou příchutí.

Na srdci lásky několik vánků,
na jazyku slova jenž mohou škodit,
proč nic nemůže být tak jednoduché?
jak dýchání, proč život je životem…

Snad pro polibky tvých úst,
múza všech múz,
snad pro krev tvých milovaných obětí,
múzo, ty jediná dokonalá.

V ústech kyselá chuť,
z jablka, ze stromu poznání,
tak málo skutečně stačí,
a celý svět okolo je tak jinačí…