Omlouvám se...

PŘÍTEL JE TEN, KDO TI PODÁ RUKU,
ALE PŘESTO SE DOTKNE TVÉHO SRDCE...

Krásný citát - srdíčko nad ním plesá
a nálada na neutrál klesá.

Sedím v Ďáblicích,
slzy na lících.
Na stole hozené srdce červené...
ten největší poklad co každý skýtá.
Mé je tak zmatené,
že se bojím když ráno svítá.

Když přehodnocuji život svůj,
zjišťuji, že ty nejkrásnější okamžiky
- zařídil právě úsměv Tvůj...
já o něj chci bojovat stůj co stůj !

A tak to na mě zase padlo.
Ale přesto jak tu píši ladno,
tak ani v nejmenším se to neříká snadno.

Může se Ti to trapné zdát...
možno to i trapné je,
můžes to roztrhat nebo se mi do obličeje smát,
ve mně však dřímá naděje!

Omlouvám se, jsem jen člověk pouhý,
mam taky svoje sny, ideály a touhy.
Být člověkem znamená dávat sliby
a na neštěstí pro mě i dopouštět se chyby.
Občas za ně platíme draze,
podstatné však je dostat se na kobylku snaze.

Snaze o nápravu...

a tu já mám !!!
:,o)