Schody

O půlnoci pršelo,
na mramorovém schodišti
krčila se zima.
Nevěřil´s zvonům,
jen v bušení spánků.

Pouliční lampy mrhaly časem,
ševelení pravdivých barev
usnulo,
drobně mží.

Nejsi sám, jen nevíš,
jak stvořit si další svět
z cihel a kamení,
dlaně vychládají,
když srdce dodoutnává.

Myšlenky skáčou po schodech,
olamují rohy,
těžší olova, tvrdší křemene,
hlava padá.

Strom zazelená nocí,
tma nezakryla cit,
v nočním nebi láska ,
v černé duši svit.