Výsledek
Výsledek
*
Poslední místo, kde se moje mysl schová,
jsou moje básně, moje psaná slova.
Strach natolik vibrující mým tělem,
že stal jsem se nemoci hostitelem.
Pro nevěru nepochopení, v trestu odrazem.
Ve vlastním potu utopení, sám sobě podrazem.
Chybami se člověk učí, nepřec zabíjí.
Pocit provinění mě mučí, víra v mě pomíjí.
Nevědomost mě nutí, přemýšlet o stavu,
jako Afgánské hnutí, chystající popravu.
Co je faktem a co projevem hypochondrie ?
Z výsledků taktem, čtu melodii filharmonie.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Ujde, popravdě řečeno se mi hlavně líbí:
"Poslední místo, kde se moje mysl schová,
jsou moje básně, moje psaná slova."
a pak ještě
"Nevědomost mě nutí, přemýšlet o stavu,
jako Afgánské hnutí, chystající popravu."
A naopak se mi nelíbí:
"Strach natolik vibrující mím tělem,
že umíráme, že už si neustelem."
"Pro nevěru nepochopení, v trestu odrazem.
Ve vlastním potu utopení, sám sobě obrazem."
Ale to je možná věc vkusu a názoru.
13.04.2008 12:07:00 | Seraf Metatron
Zdravim,
Já se poučil, ale myslím si, že to je spíš poučení z následků chyb. A v tomhle případě, pokud by člověk o němž báseň je byl HIV pozitivní, by ho jeho chyba zabila.
Z toho všeho vyplívá, že z následků chyb k poučení, chybou k smrti o krůček blíž.
Ričik
12.04.2008 15:23:00 | Orichi
Ahoj. Tak to je hodně hloupý se nepoučit z chyb, každý chybujeme :o), jsme totiž lidi...
12.04.2008 14:23:00 | Jahudkka