Znám

Znám,
když se lampy rozsvěcí
a ty se začínáš smát.

Znám
tvoje objetí,
i to, když přijde chlad.
Vnutí se mezi nás
a já tě náhle nedržím

Znám,
jak se tváříš,
když to v tobě bouří,
když chceš říct,
že zase něco končí.

Znám,
až moc důvěrně,
když mluvíš o touze,
o touze, která bolí,
i o tom, co není

Znám
Tvoje stavy,
když nevíš kudy kam,
prosíš, abych radši šel
a já u tebe zůstávám

Znám,
Jak chutná lež,
kterou ti nutím
Lež o tom, co by mělo být
a oba víme, že není

Znám,
když už se nesměješ
a poslední lampa zhasíná