Pramen

Polibek posílám a něžné pohlazení,
nade mě šťastnějšího muže není,
neb jsem našel pramen čisté lásky,
co vyhlazuje na mém čele vrásky.

Tvé vlásky jsou ten pramen,
když splývají z tvých ramen
a hladí tvoje mladé tělo,
v tom říci by se mi chtělo:

Pojď mě má milá obejmout,
budeme dálným mořem plout,
plout bez cíle však s otázkou,
má smysl plavit se za láskou?

A já teď dím, že věru má,
však na lásku musíme být dva
a tak mě zahal vlasy svými,
náhle mi docházejí rýmy,

Místo papíru mám tvoji kůži,
jež září něžnou nachovou růží
a je nám doopravdy krásně,
když takto píšeme básně.