andílek

Andílek se zlomeným křídlem
a košilce špinavé,
Spadl do pekel,
A měl strach,
Že spadne níž,

pod peklem žijí přece lidé-
jeden velký hřích,
a
mezi nimi já,

se slzami v očích,
přede mě dopadl
na chodník,
tak krásný a nevinný,
košilka černá od sazí
mojeho vědomí,
poprvé ucítil bolest
z pádu všech nadějí,

já jsem ho vzývala
noc co noc,
ať si pro mě přijde,
ať mě vyléčí,
odnese do dálky,
kde nic není,

blonďaté vlásky
zbarvily se mu doruda…
barvou mého
vysvobození