A každé ráno se mi znovu…

Přes prvotní oslepující zastření bolestí
při hrůzném pomyšlení
na zaplněné místo na mé straně postele
(a zas nevrazit hlavu do zdi!
káže neděle)
Přes oplakání podmanivých vzpomínek
našich intimních chvil (naposledy před
týdnem)
Až po přehrání našeho (ne)štěstí až do
konce
Pochopení´proč´to nešlo i gong zvonce –

Tohle denně k snídani
jako modlitba jako rituál
Teprv pak mohu jít KLIDNĚ dál –

. . .
Každé ráno vstávat k boji
Někdo ráno běhá
někdo zbrojí…
A jen tak bez vody
(nic vydatnějšího pro asketu není)
ukusovat z růžového lexaurinu
jako ze sladkého dortu
zapomnění –